Když Klause nahradil Zeman, uvěřil jsem, že dokážu nahradit Babicu, říká v rozhovoru Láďa Hruška

Láďa Hruška je vždy tam, kde se něco děje. | zdroj: archiv Jiřiny Bohdalové

Losos žije většinu života v moři, nejezte ho. Všechny mořské ryby jsou drahé a jsou kontaminované fukušimským radioaktivním spadem. Pokud máte chuť na rybu, počkejte si na můj vánoční recept, který zveřejním v Televizních novinách na Nově během adventu. Bude to vynikající štědrovečerní pomazánka z kapřích šupin. Na chodnících kolem kádí prodejců se kapřích šupin vždy válí spousty, můžete si je zadarmo posbírat a ušetříte peníze za hlavní surovinu.

Děkuji za tip, nechám se překvapit. Kdy vás vůbec napadlo, že byste mohl uspět v žánru televizního vaření? Nikdy předtím jste kuchařem nebyl.

To si pamatuji velmi přesně – byl to den, kdy Miloš Zeman skládal prezidentský slib. On je inženýr, taky nikdy předtím prezidenta nedělal. Řekl jsem si, že když může Zeman nahradit Klause, proč bych já nemohl nahradit Jirku Babicu?

Hodně se teď hovoří o vaší další knize, můžete čtenářům prozradit nějaké podrobnosti?

Knihu už pomalu dokončuji a zase bude plná receptů, ale tentokrát to nebudou recepty do kuchyně. Já jsem totiž už před lety objevil metodu, jak poznat každou hymnu na světě. Rozhodl jsem se o tom napsat, aby se to podle mých návodů naučili i všichni ostatní.

Dala by se ta vaše metoda alespoň ve stručnosti nějak přiblížit?

Základní princip spočívá v tom, že člověk se naučí poznat českou hymnu a pak vylučovací metodou pozná i všechny ostatní hymny.

Zkuste prosím uvést nějaký konkrétní příklad…

V knize popisuji spoustu modelových situací. Například hrajeme mezistátní fotbalové utkání s Makedonií, a samozřejmě skoro nikdo, kromě Makedonců, jejich hymnu nezná, ale pokud poznáme českou hymnu, tak vylučovací metodou lze určit, že ta druhá hymna, která se hraje před utkáním, je právě hymna Makedonie.

Dobře, to jsou tedy sportovní utkání, ale jak poznáme například hymnu afrického Burundi, hranou při oficiální návštěvě prezidenta Burundi na nádvoří Pražského hradu?

Zeptáme se někoho kompetentního na místě, jako je třeba ředitel protokolu Jindřich Forejt, o jakou oficiální návštěvu se jedná. Pak si počkáme na okamžik, až bude hradní kapela hrát obě hymny a opět použijeme vylučovací metodu. Ale tady si musíme dát pozor na to, že v Burundi mohl klidně mezitím nastat nějaký vojenský převrat, během kterého byla hymna změněna. Takže tady doporučuji si to ještě v klidu ověřit po návratu domů například na internetu.

Vraťme se ještě k těm sportovním příkladům – co dělat ve chvíli, kdy sledujeme utkání nějakých dvou cizích zemí nebo se jedná o závod, na jehož konci se hraje pouze hymna vítěze? Tady nám vylučovací metoda asi stačit nebude, že?

Tak to už jsou složitější situace a to bych si nechal jako překvapení pro čtenáře, až se mi podaří knihu dopsat a objeví se na pultech.

A co vaše práce pro televizi Nova? Dělal jste běžné zpravodajství, byl jste potravinovým inspektorem, pak jste se dal na vaření, můžeme očekávat nějakou další proměnu?

Jako bývalý učitel bych se teď chtěl ve svých reportážích více zaměřit na popularizaci vědy a historie. Právě studuji jeden zahraniční portál o astrobiologii, kde se píše o tom, že nejen my lidé, ale i ostatní civilizace ve vesmíru jsou pravděpodobně zatíženy dědičným hříchem. Uvědomil jsem si, že pokud je to pravda, musel Ježíš Kristus navštívit spoustu dalších obydlených planet, kde se také nechal ukřižovat a pak tam vstal z mrtvých. To je věc, o které se málo mluví a tak bych o tom chtěl natočit reportáž do nedělního magazínu Střepiny.

To je ale téma především pro věřící, ovšem vy obvykle nabízíte pomocnou ruku mnohem širšímu publiku.

Mám samozřejmě i témata pro širší veřejnost, například perpetuum mobile. To je problematika, která zajímá už od pradávna úplně všechny. Všichni bychom ušetřili, kdyby to fungovalo. Inspiroval mě můj kamarád z Facebooku Jaroslav Cerman, mladý talentovaný student, který na internetu publikuje spoustu nápadů k zamyšlení. Já jsem si už od dětství představoval perpetuum mobile jako věc, která padá do bezedné jámy, ale on mi nabídl zajímavější teorii. Psal něco o dvou kostkách ledu, které se dotýkají a nikdy neroztají, protože se navzájem ochlazují. Budeme to příští týden předvádět jako experiment živě ve Snídani s Novou.

Co kdybyste dali dvě kostky ledu k sobě a pak je hodili do bezedné jámy?

To už nás také napadlo, ale na Nově mi těžko zajistí něco jako bezednou jámu – myslím si, že by to bylo produkčně velmi náročné. Navíc by to asi stejně bylo k ničemu. S Jardou Cermanem jsme se shodli, že by ty kostky ledu během pádu šly od sebe a normálně se rozpustily. Pokud bychom je teda neslepili lepidlem, jenže pak by se nedotýkaly a navzájem neochlazovaly.

Děkuji za rozhovor.