Mnozí poslanci se po ztrátě mandátu nedokáží začlenit do většinové společnosti a proto hledají místa na kandidátkách, aby se mohli vrátit zpátky do sněmovny.
Když se člověk po mnoha letech ocitne bez mandátu před branami Poslanecké sněmovny, přichází do světa plného záhad. Je to svět, který nezná a kterého se obává – navíc je ten svět jiný, než si představoval. Pražskými ulicemi dnes bloudí desítky poslanců, kteří při odchodu vrátili služební mobily a nyní marně hledají telefonní automat, když chějí zavolat svým nejbližším, aby si pro ně přijeli. Jejich pokusy vstoupit do obchodů nebo restaurací působí komicky a končí neúspěšně, protože jim přestaly fungovat čipové karty, se kterými byli zvyklí si otevírat dveře ve sněmovně.
Psycholog Jeroným Klimeš předpokládá, že po rozpuštění sněmovny je duševní stav mnohých poslanců kritický. „Budou hledat útočiště, kde by mohli nabrat sílu, důvěru a nové přátele. Jejich rodiny se naučily žít bez nich a oni sami se naučili žít jen v úzkém kruhu svých koaličních a opozičních kamarádů,“ vysvětluje Klimeš chování lidí, kteří se po ztrátě mandátu nedokáží začlenit do většinové společnosti a zoufale hledají místa na kandidátkách, aby se mohli vrátit zpátky do sněmovních lavic.
Když se čas zastavil
Odborná veřejnost se dnes nejvíce obává tragédií, způsobených narušením přirozeného cyklu, kdy mandát poslance nikdy nekončí, protože je vždy obhájen v dalších volbách. Sněmovnu totiž opouštějí i lidé, kteří tam strávili přes dvacet let a následující týdny pro ně budou velmi složité. „Dlouholetí zákonodárci nyní budou muset překonat těžkou životní etapu, kdy nebudou mít možnost scházet se ve výborech, předkládat pozměňující návrhy a používat hlasovací zařízení, na tyto případy bohužel autoři ústavy nepamatovali,“ konstatuje odborník na ústavní právo profesor Václav Pavlíček.
Bezčasí po rozpuštění sněmovny by podle psychologů měly lépe snášet ženy, které dokáží být mnohem silnější než muži, ale ani ony nejsou po náhlé ztrátě mandátu zcela bez rizika. Jsou známy případy poslankyň, které se nevyrovnaly s návratem domů, protože je jejich vlastní děti nepoznávaly, manželé je opustili, děti byly osvojeny novými matkami a jejich rodiny je nepřijaly.
Noční svět z okýnka osobáku
Ing. Milan Urban, který strávil ve sněmovně celkem patnáct let, vyčkával do poslední chvíle a prošel branou Thunovského paláce až ve středu před polednem. Ráno pro něj asistent přišel do kanceláře, že je čas odejít. „Šlo to ráz na ráz. Odvedli mě do šatny, kde jsem se převlékl z obleku do normálních šatů. Pak mi ještě vrátili nějaké osobní věci a ukázali mi cestu ven na ulici. Dvě hodiny poté, co jsem se dozvěděl, že Zeman podepsal rozpuštění sněmovny,“ vypráví Urban, kterému se během chvíle převrátil dosavadní život naruby.
Urban pak vyrazil do hospody, kde si dal míchaná vajíčka a pivo. Nesmírně si pochutnal: „Večer jsem chtěl nastoupit na vlak, ale nemohl jsem najít pantograf do Kolína. Průvodčí na mě volal, že většinu starých pantografů dávno zrušili, ať jedu RegioJetem.“ Vlakem pak jel přes noc do Čáslavi, otevřel okýnko a vyklonil se ven. „Nechal jsem kolem hlavy proudit noční vzduch a díval jsem se na ten svět. Už nevím, co všechno se mi honilo hlavou, ale bylo toho hodně,“ popisuje Urban svůj první den po odchodu ze sněmovny.
Nadace Člověk v tísni hledá Marka Bendu
Zmizení šéfa poslanců ODS Marka Bendy zůstává i týden po rozpuštění sněmovny záhadou. Jisté je pouze to, že Benda, který se v dolní komoře Parlamentu narodil a nikdy předtím budovu neopustil, byl naposledy spatřen minulé úterý u Karlova mostu. ODS odmítá případ komentovat a protože se spekuluje o únosu, do pátrání se zapojila Nadace Člověk v tísni.
Podrobnosti ke zmizení svého bývalého stranického kolegy Bendy sdělil poslanec Boris Štastný. „Nechali ho odejít samotného, nikdo se o něj nepostaral. To jen ukazuje, v jaké vážné krizi se dnes ODS nachází,“ uvedl Štastný, který opustil sněmovnu ve stejný den později večer.
Ani Štastný nebyl po ztrátě mandátu v lehké situaci. Než se stal poslancem, pracoval jako poradce Václava Klause, takže vsadil vše na jednu kartu a pokusil se u bývalého prezidenta získat azyl a přístřeší. Celou noc bloudil Prahou, až konečně Klausův dům našel, byl však již opuštěný. „Mluvil jsem pouze se sousedkou a ta mi řekla, že Klausovi už v domě nebydí. Starý pán prý uhořel loni na jaře a paní Livie se vrátila na Slovensko, kde jí přátelé sehnali práci,“ svěřil se Štastný na svém facebookovém profilu.
|
Nevím, proč se jich všichni tak zastáváte. Až na pár smutnych výjimek si ten životní styl vybrali sami! Nechápu tyhle pseudohmanistický kecy.
Zkuste s jedním takovým jet v tramvaji a poslouchat ty neskutečný agitační řeči. A to nemluvím o místech, kde se srocují, třeba nekteré postranní uličky na Malé Straně, tam aby se člověk bál projít, aby nedostal leták nebo placku!
Opakuju, žádný soucit, oni se přizpůsobit nechtějí!
Děkuji Vám, diskutujícím, pobavili jste mě snad ještě víc než článek samotný :-)
Myslím, že do tohohle problému by se měly vložit církve se svými charitami. Přece jen klasická charita má daleko více zkušeností s útulky pro bezprizorní, kteří nemají vyhlídky na začlenění se do společnosti díky svým sociálně patologickým zklonům. Je to další dobrý důvod, proč podpořit církevní restituce; vsadím se, že kdyby církve své majetky zahrnující různé chudobince a podobná zařízení měly, již dávno by s takovou službou přišly. Vždyť stejná situace se opakuje každé čtyři roky! A díky stále větší nestabilitě složení Parlamentu dokonce i častěji! Církve, ukažte, že se umíte postarat o ubožáky!
Politováníhodná událost má ovšem i méně zřejmé důsledky. Bufet v prostorách Parlamentu očekává po dobu rozpuštění sněmovny citelnou ztrátu u prodeje sortimentu, zejména piva a výčepních lihovin.
Vzniklý propad v pravidelných odběrech od českých pivovarů i zahraničních llikérek zasáhne tyto pilíře českého průmyslu právě v době vleklé hospodářské krize.
U něktrých poslanců z TOP09 sice padaly návrhy předzásobit se na hubené roky dopředu, anebo alespoň zachovat dohodnuté dumpingové ceny i pro závoz přímo k rezidencím. Jak to nakonec bude, nevíme.
Odpovědný vedoucí však nemilou situaci vyřešil s genialitou, odpovídající parlamentní půdě: Do dalších voleb zrekonstruuje interier, doplní více stravovacích koryt a rozšíří sklady a pivní tanky. Věří, že po najetí na běžný provoz s novými poslanci vyrovná vzniklou ztrátu v horizontu několika dní.
Je velmi smutne co sa tu stalo, sam nerozumiem preco civilizovana spolocnost, aka tu za poslednych 24 rokov vyrastla, umozni podobne chovanie.
Nepaci sa mi, ako sa nasa spolocnost voci tymto postihutym spoluobcanom zachovala. Co si neuvedomila, ze vacsina tychto nestastnikov bola za posledne dve desatrocia pod dohladom a mohla si slobodne pracovat v chranenych dielnach a parlamentnych vyboroch, a ze nebola vystavene rizikam mestskeho zivota? Pokladam to popri ruseni klietok pre mentalne zaostalych pacientov, za druhe najhorsie rozhodnutie tykajuce sa kontrolovanej aplikacie medicinskej praxe v CR. Neviem ci to nesuvisi s odstavenim Dr. Ratha, vyznamneho vedca v oblasti skumania vplyvu mamonu na degradaciu ludskeho intelektu, od jeho profesury, ktoru pod dohladom realizoval v strednych cechach. Jedine co ma ukludnuje, ze lekarske konzilium dalej umoznuje volne prezivanie Ing. Zemana, a nepodlahlo tlaku verejnosti na jeho vypustenie do volnej vysocinovej prirody.
Je třeba podobná ghetta odstraňovat, ale ne silou, ale trpělivou sociální prací. Stát by měl vytvořit pro tyto spoluobčany jakousi záchrannou síť ve formě bydlení na půl cesty, poskytnout dotace neziskovkám s teréními pracovníky, kteří by působili přímo ve sněmovně a pomáhali poslancům se naučit základní dovednosti, aby časem aspoň někteří z nich dokázali žít samostatně atd.
Možná by Vás mohlo zajímat, že na podobném projektu se již pracuje v rámci občanského sdružení Cesta domů. Bývalým poslancům je zajištěno dočasné bydlení, ale také sociální a poradenské služby – jak pro klienty, tak i pro příbuzné. Dlouhodobí klienti mají možnost zájmové a rekreační činnosti, v případě zájmu prezenčního doučování; trvalá přítomnost psychologa je samozřejmostí.
Těm, kteří jsou v hlubší životní a pracovní krizi, je umožněno docházet i do tzv. chráněné dílny, kde muži tvoří jednoduché výrobky ze dřeva či kovu (náhled viz: http://www.imghosting.cz/images/58img00016.jpg ), ženy pletou košíky či vyšívají (např.: http://www.imghosting.cz/images/64kosiky.gif ), vše pod dohledem vyškolených a trpělivých odborníků.
Šikovnější klienti si občas troufnou na origami, ti, kterým nebyla dána zručnost, ale oplývají obchodnickým talentem, posléze výrobky prodávají na již tradičních Farmářských trzích v centru Prahy. Mnohdy se tak stane, že na náměstí Republiky či na Karlínském náměstí zahlédnete za pultem stánku známou osobnost.
Myslím, že podobná iniciativa je velmi důležitá pro obě strany, jak bývalé poslance, tak i zbytek společnosti, neboť pomáhá postupně integrovat zmatené zákonodárce zpět do společnosti, brání recidivě a zlepšuje jim vyhlídky na budoucí život.
Chudaci kolegove. Ja bych se v jejich pripade pomatl na rozumu. Nastesti me muj tatik general od letectva poslal jeste jako mladika na Mesic, i kdyz jsem byl uz tehdy tlusty a koktal jsem.
Pak me soudruzi vyslali do Bruselu a nyni ziji v Moskve, kde se citim jako doma, protoze vsichni mluvi nasim jazykem.
Zdravstvujte druzja !
Nic lepšího na téma současné politické situace jsem ještě nečetl. Asi se taky přidám, s těmi koncesionářskými poplatky.
Nebudu vtipný, jak je zde očekáváno – chci jen poděkovat za další parádní článek.
Kdybyste byli schopni vydávat takový článek jednou za den, tak bych asi do těch „koncesionářských poplatků“ šel.
… a víte co – já začnu – třeba se pak frekvence článků zvýší
Je mi těch chlapců líto, sám vím jaké to je, když jste „zajetý“ ve funkci a pak najednou skončíte. V žádném případě jsem neměl takový „průser“ jako oni, byl jsem tam jenom jako okresní zastupitel, ale ten pocit, kdy najednou zjistíte, že váš mandát už neexistuje, to se nedá popsat.